Oficiální historie se začala psát roku 1885 kdy bylo plemeno zahrnuto pod Americký chovatelský klub (AKC) a kde také 1886 vznikl primární klub Collie Club of America (CCA). Přesný původ kolie jako takové je opředen tajemstvím, avšak Americké kolie navazují na Viktoriánský typ chovaný na severu Británie. Okolo let 1860 navštívila královna Viktorie Skotskou vysočinu a kolie si zamilovala. Od tohoto momentu se staly velmi módními a během koloniální éry se rozšířily do různých konců světa. Současný rodinný strom kolií končí dvěma základními typy: Evropský výstavní a Americký výstavní. Oba dva navazují právě na tzv.Viktoriánské kolie, které se během minulých 100 let vyvíjely na Americkém kontinentě jiným směrem něž na Evropském, což vedlo k rozdělení na dva různé typy. Roku 1879 byla oficiálně importována první dlouhosrstá kolie Mr. Allenem S. Apgarem z Britských ostrovů do Ameriky. Po působivých vítězstvích Apgarových importních psů na výstavě v New Yorku, podlehlo vášni pro kolie mnoho dalších chovatelů, jež následovali jeho vzoru. Plemeno bylo v této fázi ještě ve svém vývoji a díky vzrůstající se poptávce, byly přiváženy do Spojených Států, čím dál tím kvalitnější  linie. V důsledku bohatého dovozu, zaznamenalo plemeno v letech 1900 - 1920 rychlý pokrok, což připravilo půdu pro zlatý věk kolií a vznik velkých Amerických chovatelských stanic v letech 1920 - 1930. Jména jako  Alstead, Arken, Arrowhill, Cainbrooke, Saint Adrian, Sunnybank, Poplar, Tazewell, Tokalon, Hertzville, Lodestone, Noranda, Sterling, Bellhaven a Honeybrook  dominovala na americké psí scéně do 50 -60 let. Během této doby se plemeno zformovalo, získalo svou tvář a stalo se velmi populárním, proniklo do kultury, literatury, módy, filmu i Bílého domu.

U Amerických kolií není tak velký rozdíl mezi pohlavími jak tomu bývá u jiných plemen. Vůdcem smečky je vždy fena, jež si chrání své postavení. Fenky jsou dominantnější, tvrdohlavější, nezávislejší a svéráznější. Psi jsou naopak podřízenější, lépe cvičitelní, ovladatelnější a snáz se s nimi pracuje. Drží se více svého

pána. Z exteriérového hlediska, je největší rozdíl ve velikosti, feny jsou menší a mívají kratší srst. Psi jsou větší, mohutnější, většinou s užším, hlubším hrudníkem a delší bohatší srstí. Díky hormonálním změnám při březosti, či hárání (jednou za 6 nebo 12 měsíců), fena v tuto dobu přesrsťuje a klopené uši mohou mít

tendence se postavit (doporučuje se uši zatěžovat). Psi přesrsťují méně a uši lépe zůstávají klopené.